Isabelle a Marguerite, obě náležící ke šlechtickému rodu, zářily v krásných šatech, když přivítaly Henriho, mladého šlechtice, který se snažil získat Isabelino srdce. Henri byl zdatný kavalír se vznešenými manýry a věnoval jí svou milou pozornost.
Vedlejší křídlo paláce poskytovalo v noci za úplňku tajemný výhled na zahrady. V něm trávila svůj čas Charlotte vyhlížejíc svého milého. Pod rouškou noci se dočkala a spolu strávili noc plnou nadšených vzrušení a vzájemných slibů.
V herním salonku několik pater níže se odehrávala jiná scéna. Dva pánové, oblečení v elegantních kabátcích, hráli šachy. Hra byla napínavá až do okamžiku, kdy jeden z mužů, zdánlivě klidný a vyrovnaný, najednou v zoufalství vytáhl nůž a napadl svého soupeře.
Ve vedlejším salonu, ve stejném čase, si Victoria nechala vykládat z ruky a tarotové karty. Ty vytvářely neklidný obraz, a když madam pohlédla na ruku dívky, její tvář ztratila barvu. Bylo to jako předzvěst neštěstí, které se šířilo z jednoho konce zámku na druhý.
A tak se ve vznešených zámcích a palácích za doby Marie Antoinetty odehrávaly dramatické příběhy, plné lásky, vášně, intrik a temných tajemství.