Šepot v březovém háji

Šepot v březovém háji..
Slunce se sklánělo k obzoru a jeho zlaté paprsky prosvítaly mezi štíhlými kmeny bříz. Listí se lehce chvělo v tichém vánku a les voněl podzimem. Mladá dívka stála mezi stromy a očima těkala mezi kmeny. Čekala.
Každý šelest v listí jí rozechvíval srdce. Brzy přijde. Musí přijít.
Minuty plynuly a místo radosti se v ní usazoval neklid. Možná se opozdil. Možná vůbec nepřijde. Povzdechla si a sklonila se k zemi. Když už nic jiného, aspoň nasbírá dřevo na otop.
Otočila se k odchodu, když vtom se z houští ozvalo podivné zašramocení.
Ztuhla.
Vítr? Zvíře? Nebo snad něco jiného?
Další zvuk – tentokrát blíž. Strach jí sevřel hrdlo. Rozběhla se. Větve v náručí jí padaly na zem, ale nezastavila se. Ať běžela sebevíc, měla pocit, že jí něco dýchá v patách…