Před bojem se Astrid sklonila k hřebci a pohladila ho po krku. Silvanthire, šeptala mu do ucha, dnes spolu půjdeme do boje, jako jedno tělo a jedna duše. Drž se mě, můj věrný příteli, a já tě provedu skrz zuřící vlny bitvy."
V bitvě Astrid statečně čelila nepřátelům. Její meč řezal vzduch. Silvanthir byl rychlý a obratný, unikal šípům a nesl Astrid tam, kde byla nejvíce potřebná.
Během zuřivého boje si Astrid vzpomněla na slova své elfí matky: "V každém z nás spočívá síla starověké magie. Propoj se s přírodou, s koněm, a najdeš v sobě sílu, která tě vyzvedne v nejtěžších chvílích."
Po dlouhém vítězném boji se Astrid vracela na svém koni zpět k táboru. Byla špinavá od krve a bláta, ale její oči zářily vítězstvím. Silvanthir hrdě kráčel, jako by cítil sílu vítězství, která proudila skrze jejich spojené duše.
Toužíte také po trochu jiných fotkách? Po fotkách s příběhem, bez přetvářky, umělých úsměvů? Ozvěte se mi. Vymyslím a naplánuji pro vás focení podle vašeho přání :-)