Mladý bojovník Kael

Zimní příběh
Mrazivý vítr se proháněl mezi holými stromy a sníh křupal pod botami unavených vojáků. Skupina přeživších se táhla jako stín lesní stezkou, jejich těžká zbroj zledovatělá a pláště se třepotaly v poryvech větru. Ztráty byly vysoké a každý krok byl bolestivější než ten předchozí. Velitel rozhodl, že zastaví. Museli si odpočinout, jinak by vyčerpáním klesli k zemi.
Mladý bojovník jménem Kael dostal za úkol provést obhlídku. Bylo to jeho první tažení a i když se cítil vyčerpaný, hrdě přikývl. Zbraň mu visela u boku a oči těkaly po okolí, když se vzdálil od tábora. Les byl tichý, až příliš tichý. Kael se posadil na spadlý kmen stromu a chvíli jen čekal. Dýchal zhluboka a naslouchal.
Když už se zdálo, že ticho zůstane neporušené, něco upoutalo jeho pozornost. Ve sněhu nedaleko zahlédl stopy – čerstvé, hluboké a podivně roztažené. Vlk? Nebo něco většího? Kael vstal, napětí mu projelo tělem jako ledová voda.
Pak to uslyšel. Tiché prasknutí větvičky. Prudce se otočil a sevřel svůj meč. Zvuk vycházel z hustého houští nedaleko. Kael udělal krok vpřed, oči pátraly mezi stíny stromů. Náhle zahlédl pohyb – něco se mihlo mezi kmeny. Bylo to příliš rychlé, příliš velké na vlka.
„Kdo je tam?!“ vykřikl Kael, hlas se mu třásl.
Odpovědí mu byl hluboký, hrdelní vrčivý zvuk, který jako by otřásl samotnou zemí. A pak to přišlo – mohutná silueta vystoupila ze stínů. Bylo to stvoření, které snad ani nepatřilo do tohoto světa. Vysoké, s šupinatou kůží, tesáky a žhnoucíma očima. Kael instinktivně sáhl po meči a připravil se na střet.
Bojovník nevěděl, zda to zvládne, ale jedno bylo jisté – musel to stvoření zadržet, dokud se ostatní nedozvědí o nebezpečí, které je číhalo v lese.